Myšzoo

Něco z mého chovu

• K odběru
• Myška drobná
• Myška africká
• Myš nilská
• Krysa obrovská
• Krysa akáciová
• Hraboš polní
• Myšice malooká
• Bodlinatka sinajská
• Bodlinatka zlatá
• Bodlinatka "keňská"
• Bodlinatka jihoafrická
• Myš zebrovaná
• Myš páskovaná
• Myš čtyřpruhá
• Krysa malá (Mastomyš)
• Myš etiopská (travní)
• Norník rudý
• Myšice lesní
• Myšice temnopásá
• Potkan
• Hraboš Güntherův
• Hraboš východní
• Bodlinatka tmavá
• Ostatní
• Moje stránky o Achatinách
• Kniha návštěv

Krysa obrovská (Cricetomys gambianus) Pašerákův deníček

Gambianí Deníček

5. 4. 2006

Čtyřčlennou skupinku krys obrovských jsme si přivezli ze zverimexu na Lukách, kde je měli dva roky. Původně byly neprodejné, záměr byl odchovávat mladé. Jenže krysy se ve zverimexovém prostředí množit nechtěli, tak je nakonec nabídli k prodeji. Jelikož jsem obrovské krysy sháněla bez úspěchu už několik let, okamžitě jsem po nich skočila (i přes všechny nedostatky, kterých má tato skupinka požehnaně). Sameček a nejstarší samička jsou původně z Afriky, kde byli odchyceni. Neví se, jak jsou staří, ale předpoklad je kolem čtyř let. Ani jeden z nich nemá ocas (jen asi 2 cm pahýlek), přišli o něj buď ještě v přírodě nebo při přepravě. Další dvě samičky jsou mladší, kolem dvou let, narozené v Zoo Plzeň nejspíš 2004. Obě mají krásný dlouhý krysí ocas. Samečkovi jsme dali jméno Pašerák. Jeho bezocasou partnerku jsme pojmenovali Johari, je to podle obrovské krysy, kterou jsme jako první viděli na internetu jako domácího mazlíčka. Tohle jméno jsme vybrali proto, že jako jediná ze skupinky s námi okamžitě komunikovala a jako jediná se nechala i pohladit. S mladšími samičkami jsme si nevěděli rady, ale nakonec jsme jim začali říkat Gita a Esme, což jsou jména našich oblíbených fantasy postav. Ve zveráku měli celou skupinku pohromadě, ale jejich ošetřovatel nám doporučil, abychom na čas poměrně problematického Pašeráka oddělili. A tak teď bydlí sám v kleci po činčile. Klec je sice se tří stran uzavřená, ale zapředu má mřížky až k podlaze...Pašerák se ale zlobil, že je na něj vidět, a tak vyházel všechny svoje piliny (když říkám piliny, myslím hobliny:-) ven ve snaze utěsnit otvory mezi mřížkami. Provizorně jsme mu pomohli tak, že jsme mu spodní část klece oblepili novinami.

6. 4. 2006

Pašerák si bere mňamky od nás z ruky! Pohladit se nenechá, ruku bere do tlamy a snaží se ji zatáhnout do pelechu, ale nekousne. Nejspíš je to tím, že už mu někdy zkoušeli dávat jídlo z ruky, ale pohladit se ho nikdo neodvážil. Jinak je dost vystresovaný a když mu večer vyměňujeme vodu, zaútočí (ďobne a okamžitě se stahuje do rohu). Má dost tupé zuby, takže vyďobne do ruky dírku, která pálí jak čert ještě několik dní....Dobře, tak na Pašeráka zatím kožené rukavice... Johari je, co se komunikace týče, největší zlatíčko a zdá se nám být nejvíc v pohodě. Gita s Esme jsou zatím nevýrazné, ale poměrně dost bojácné. Dnes v půl sedmé ráno nás probudil nezvyklý hluk (větší bordel než obvykle). Zjistili jsme, že samičky si dokázaly otevřít klec a teď běhají volně po pokoji. Ostatních zvířat si moc nevšímaly, ale bedlivě prozkoumávaly okolí. Našli na zemi žrádlo od večera, a tak si ho táhly i s tubou. Naštěstí nezaútočily na volně přístupné morče (např. potkani by zaútočili). Jak je dostat zpátky do klece? Doufali jsme, že je nalákáme na nějaké jídlo, a tak jsme odešli nakrájet nějaké ovoce (a vydýchat šok). Když jsme se vrátili, byly už všechny doma v kleci a chystaly se ke spánku. Na této příhodě se ukázalo, že Johari se moc nebála a systematicky prozkoumávala svoje okolí i nás, kdežto Gita s Esme byly hrozně vyděšené a zběsile před námi utíkaly. Večer holky utekly zase a zase se do klece vrátily samy. Ze zveráku nebyly vůbec zvyklé šplhat (měly tam sice velké, ale nízké terárko) a tak působily hrozně nešikovně. Prakticky chodily jen po zemi, a i když se pokusily třeba vyskočit na gauč, nepodařilo se jim to. V noci dělaly bordel. Zůstaly v kleci, kde si rozbily talíř a ucpaly si sním vchod do klece. Naštěstí mám už domluvené betonové krmítko.

7. 4. 2006

Potíže s krmením. Ve zveráku mi bylo řečeno, že je sice krmí zrním, ale měly by dostávat spíš ovoce. Vysvětlujte to ale krysám, které začnou okamžitě luxovat zrní (na které jsou zvyklé:-), ale jablíčko ofrní a hroznové víno si strčí sice do kapes, ale donesou ho jen do pelechu a nesežerou.

8. 4. 2006

Holky už začínají být poměrně šikovné, už si dokážou vyskočit na gauč, na skříňku... Pašeráka zatím nepouštíme, protože je pořád dost nevyzpytatelný a hrozně vyděšený. Při krmení na nás útočí, ale je to jen obranná reakce, kdy na malém prostoru svojí klece nemá kam před námi utéct.

12. 4. 2006

Dala jsem pašerákovi na jeho pelech krabici, což nadšeně přivítal. Když večer krmíme, zaleze si do svojí krabičky, myslí si, že není vidět a všechno opatrně pozoruje. Zatím nezaútočil.

13. 4. 2006

Potřebovala jsem už vyčistit Pašerákovu klec. Rozhodla jsem se, že je na čase, aby se taky proběhl po pokoji. Sice se nechal ven z klece lákat hodinu a půl, ale nakonec přece jen vylezl a začal taky zkoumat svoje okolí. Poprvé ode dne, kdy jsme si ho přivezli, se zase setkal s holkama, a tak je musel pořádně prohnat. Pašerák honil Johari, Gita naháněla Pašeráka....nadělali mi z pokoje kůlničku na dříví, ale očividně z toho měli radost. Aspoň jsem mohla vyčistit tu klec:-)

20. 4. 2006

Holky úspěšně pokračují v destrukci mého (jejich:-) pokoje. Nemám sice čas je pouštět každý den, ale to jim nevadí, protože když chtějí, tak se pustí samy. Pašerák naštěstí sám utéct neumí, tak musí čekat, kdy ho pustím já. Dnes se nám podařilo Pašeráka poprvé pohladit. Jelikož běhala po pokoji celá skupinka, tak jsme si ho spletli s Johari (seděl na okně a žral fialku), protože ještě nikdy nedokázal na rozdíl od holek vyšplhat takhle vysoko. Přesvědčená, že hladím Johari, jsem ho pohladila a mluvila na něj a jeho to tak zaskočilo, že v tu chvíli nevěděl, co má dělat. Tak mě vzal za rukáv a táhl. Za chvíli zjistil, že to nemá cenu, tak seskočil na zem a začal si značit zeď. A mě došlo, že to nebyla Johari, ale Pašerák... Teď už se ho bojím mnohem míň:-)

1. 5. 2006

Dneska se mi Pašerák sám nastěhoval k holkám, tak jsem ho nechala. Jen jsem propojila jejich klece, aby měli přece jen o kousek větší prostor.

7. 5. 2006

Holky stále úspěšně pokračují v destrukci pokoje. Ještěže máme postel na vysokých nohách, takže po nás v noci neběhají (i když, to je nejspíš jen otázka času:-) Btw. tento deníček existuje i v papírové podobě, záznamy jsem psala při pozorování krys a jejich akcí. V něm končí záznamy zhruba před týdnem a v současné době slouží jako velmi dobrý materiál na stavbu hnízda. Ostatně stejně jako učebnice meteorologie a spousta dalších věcí včetně mojí sadby subtropické zeleniny. Ponaučení? Nenechávat na zemi (gauči, okně, nízké skříňce a v poslední době i vysoké skříni) nic, co bychom mohli postrádat. Ideální je nechat krysám na zemi několik výtisků novin. Potom se sice musíme smířit kromě hlavního hnízda v kleci i s několika hnízdy vedlejšími, třeba za knihovnou, pod nočním stolkem, za potkaní klecí a podobně, ale hřeje nás vědomí, že máme jejich demoliční činnost aspoň částečně pod kontrolou.

16.6.2006

Předevčírem jsem zkusila dát giantům maso, a to kost od vepřové krkovice, takovou, z jaké se běžně dělá polívka. Kost si zatáhli do svého pelechu a já jsem přemýšlela, jak jim ji vzít, aby se jim tam nezačala kazit. No, vyřešili to sami, dneska mi obranou kost vystrčili dopředu, jako ať si to odnesu, když chci, že oni už o to nestojí, když na tom není maso. (srpen 2006 dala jsem giantům vepřové žebro a druhý den jsem jim chtěla z hygienických důvodů kost vzít - drze jsem jim prohrabala pelech - a nic jsem tam nenašla...)

20.9. 2006

Tak už jsem se hodně dlouho nepsala, za tu dobu se stalo tolik věcí... Tak snad jen ve zkratce. Johari se mi nechá pochovat na rameni. Sice jen na chvilku, protože jinak je z toho dost vyděšená, ale klidně se mnou dojde do lednice pro jablíčko, nebo dokonce na zahrádku pro pampelišku (ale nesmí být sluníčko, protože gianti mají malá očíčka, přivyklá na šero nebo spíš tmu, a tak sluneční světlo je pro ně docela šok). Ale je zlatíčko. Dlouhou dobu šéfoval celou skupinku Pašerák, ale asi před dvěma měsíci (to je na začátku srpna) převzala vedoucí pozici Gituška a vládne tvrdou rukou. Taky je ze všech největší, nejtlustší, nejžravější a nejzběsilejší. Dokáže si narvat do kapsiček třeba půlku banánu, 15 mňamek pro psa a nebo menší jablíčko...někdy se bojím, že si narve do kapsiček i mě a odnese do pelíšku. Esme je krásně štíhlá, má ukázkovou krysí postavu a nádherný ocas, ale je ze všech nejostýchavější. Často se bojí i vzít si ode mě z ruky mňamku. Pašerák, ten udělal velké pokroky co se týče jeho útočnosti. Nějakých svých reflexú a pudů se asi nezbaví nikdy, ovšem to, že na mě nezaútočí okamžitě po otevření klece je jistě úspěch. No a když se mu zacpe tlamka jablíčkem, banánkem, nebo vlastně čímkoliv, dá se dokonce i pohladit. Pašerák je jediný, kdo s námi komunikuje hlasově. Když otevřu klec, že jdu krmit, vyřítí se z díry jako první a hlasitě na mě…jak to popsat...křičí? Kujíká? Prostě tan zvuk nedovedu úplně popdat, dělá na mě:„UUU, EEe, Iii“ a to v různých výškách a různě nahlas. Umí se ozvat i když se mu něco nelíbí („ Iii, Iiii, Iiii“ = „ Nešahej na mě, teď jim!“). Holky taky umí kujíkat, různě švitořit, dokonce umí podobný zvuk, jako vydávají právě narozená myší mláďata... ale tímto způsobem se dorozumívají jen mezi sebou, se mnou komunikují výhradně pohybově. Dokonce, když zjistí, že je pozoruju, tak ztichnou.

24.9. 2006

Tak naši gianti se konečně dočkají větší klece! Před měsícem jsem si objednala krabici jako základ pro klec a tento týden už by mi ji měli konečně dovézt!!! Těší se na to víc oni nebo já? Snad se to podaří a snad se jim bude líbit.

27.9. 2006

Dneska mi dovezli krabici, kolik mě stála radši nepíšu, ať to s někým nešlehne:-). No, vydělávala jsem na ní dost dlouho, letos to byly dlouhé prázdniny. Odpoledne si jedu pro pletivo a podobné vychytávky, zítra je svátek a já začnu se zařizováním a dostavbou klícky. Dokonce jsem sestavila celý pomocný tým, skládající se ještě ze dvou dalších členů (moje drahá polovička a moje mamka, která si ještě vzala na druhý den dovolenou:-)

28. - 29. 9. 2006

Tak klec je dokončená a gianti bydlí!

Tady je pár obrázků z celé klecí akce:

Stěhování se odehrálo 29.9. 2006 večer, začali jsme kolem tři čtvrtě na devět. Johari s Gitou prozkoumaly okamžitě celou klec se všemi větvemi a poličkami, Esme se po chvíli (cca 5 minut po nich) odvážila taky. Jen Pašerák zůstal na dně, i když se snažil vylézt po větvi, ale nešlo mu to. Tak aspoň vyskočil na dvířka a lezl chvíli po pletivu (po pár vteřinách spadl zase zpátky dolů). Johari měla taky trošku bez toho ocásku problém s rovnováhou, to jí ale v ničem nezabránilo, jen bylo znát, že šplhá opatrně.

Kolem půl desáté nám dali všichni čtyři okázale najevo, že už je jim nějaká nová klec ukradená a uložili se ke spánku (k naší radosti v pelíšku, který jsme jim tam připravili).

Uložili jsme se taky. Kolem půlnoci se gianti rozhodli, že nám ukážou, zač je toho loket a předvedli cirkus se vším všudy...rvačky, pištění, hlodání...a takhle to prý plánují dělat každou noc. Hlavně, že jsou v pohodě.

Kontakt: Lenka.Sejbova@seznam.cz

ÚVOD

Zpět na Krysu obrovskou

Úvodní stránka o Pašerákovi